Úžasná milost

Příběh Johna Newtona, autora textu k pravděpodobně nejznámější duchovní skladbě, kterou zpívají dnes jak černoši, tak běloši, věřící i nevěřící, a která se dočkala spousty úprav i do gospelové podoby, je známý jen málo. A to je velká škoda... ten příběh totiž má úplně všechno. Figuruje v něm dobrodružství, obchod s otroky, veliká láska k milované ženě, ale taky obrácení k Pánu Bohu a velmi významná změna smýšlení. Ale popořádku. Ten příběh se odehrává v osmnáctém století v Británii a začíná docela prozaicky.  Johnovi a Elizabeth Newtonovým se v Londýně 24. července 1725 narodí syn a dají mu jméno John.  Malý John vyrůstá hlavně s maminkou, protože otec tráví většinu času na moři. Maminka se mu věnuje, čte mu z Bible, učí ho základy latiny a taky čtení, ale velmi brzy umírá na tuberkulózu a John tak zůstává v péči otce, kterého se ovšem velmi bojí. Otec navíc poměrně rychle znovu žení a začíná chlapce brát s sebou na moře.

Když bylo Johnovi 17 let, navštívil dávné známé svojí maminky a seznámil se s tehdy čtrnáctiletou Mary, do které se na první pohled zamiloval. Byla to láska vážně bláznivá. Představte si, že nechal ujet loď se kterou měl odplout do dalekých krajů - místo tří dnů se totiž u milované Mary zdržel celé tři týdny. Nadšení jeho otce si jistě umíte představit. Nakonec ale pro syna Newton starší našel místo na jiné lodi, která se měla plavit na Madeiru a dál pak do Indie.  John se ale na Madeiře rozhodl změnit plány a odplout místo do Indie do Afriky, konkrétně do Sierry Leone. Cílem bylo zbohatnout tolik, aby si mohl dovollit požádat v Anglii o ruku milované.

Nebylo to s ním vůbec jednoduché, byl konfliktní, klel, mluvil sprostě, rouhal se, hádal, vymýšlel různé triky na své souputníky... V Africe ho ale jeho chování dostihlo. Dostal se do rukou jednoho místního otrokáře a jeho ženy. Následovalo patnáct měsíců, kdy s ním jeho noví "páni" nakládali hůř než se svými otroky, trápili ho hladem a navíc ho postihly i různé nemoci. Po nějaké době se dostal k jinému "pánovi" a jeho situace se výrazně zlepšila. Nový pán ho považoval za společníka, svěřoval mu dozor nad domem a John vedl konečně spokojený život.  Byl zapomenutý v Africe a nic mu nechybělo - nebo si to aspoň myslel. Jeho tatínek na něj ale nezapomněl a tak se jednoho krásného dne objevila v Sieře Leone loď, jejíž kapitán se ptal právě po Johnovi.

Tomu byla péče otce ukradená, život v Africe mu za daných okolností dokonale vyhovoval. Pak se ale od kapitána oné lodi dozvěděl, že v Británii na něj čeká dědictví. John té zprávě  uvěřil a rozhodl se, že se přeci jen do Anglie vrátí. Peníze zdědit bylo jednodušší než je vydělat. A mohl by si vzít Mary, na kterou pořád ještě nezapomněl. A tak se vydal na cestu zpátky do Evropy. Loď, na které se vracel, nevezla otroky, nýbrž vosk, slonovinu a jiné africké zboží a nebyla v moc dobrém stavu. Na cestu směr Evropa se vydala v lednu 1748. 10. března ovšem přišla veliká bouře, která trvala několik týdnů a loď  velmi poškodila. 21. března je situace už kritická. Námořníci se střídají v pumpování vody z poškozené lodi a John, který už na nic podobného nemá sílu, se přivazuje ke kormidlu a doufá, že do půlnoci se moře přeci jen trochu uklidní. A uprostřed téhle bouře se mu vybavuje spousta veršů z Bible o Božím soudu a spravedlnosti, a John se velmi bojí.  Ale nejen to. Zároveň vzpomíná i na to, co kdy slyšel o Boží milosti. A po mnoha letech se modlí a volá o pomoc k Bohu. Bouře trvá ještě několik dní. 

9. dubna však přeci jenom s Boží pomocí nakonec loď bezpečně doplula do Irska. 

John získal zkušenost, že Pán Bůh zachraňuje, ale k barvotiskovému pokračování má jeho příběh hodně daleko. Neměl žádné věřící přátele a tak se vrátil k tomu, co tak dobře uměl -  vydal se s otrokářskou lodí zpátky do Sierry Leone, kde se věnoval tomu, co dělal dřív - obchodoval s otroky. Bylo to moc těžké. Na jednu stranu se modlil a usiloval o Boží věci, na druhou stranu se často zdržoval v nevhodné společnosti a rozhodně se nedalo říct, že by to bylo k dobrému. Když se konečně vrátil do Anglie, vydal se ale rovnou za svou milovanou. Po sedmi letech od prvího setkání přišla 1. února 1750 svatba, ale ačkoli si John svazku manželského velmi považoval, jeho práce na moři znamenala, že si se ženou dlouho museli jen psát. 

Jak se vůbec mohl coby obrácený křesťan věnovat obchodu s otroky? V té době to bylo prostě běžné. Obyčejné zaměstnání, které on sám vnímal jako práci,řekněme, dozorce.  Časem vše začal nést velice těžce, protože život, který vedl, byl velmi osamělý, bez milované ženy a bez možnosti mít společenství s ostatními křesťany. Dva dny před poslední plánovanou plavbou ho stihnul jakýsi záchvat mrtvice a musel proto zůstat doma. Už napořád. Věnuje se studiu latiny, řečtiny, hebrejštiny a Bible, seznamuje se s významnými kazateli té doby, Georgem Whitfieldem a Johnem Wesleym a dalšími  a chce se stát anglikánským knězem. To se mu také v roce 1764 podaří a stará se o farnost v Olney. Zde spolu s básníkem  Cowperem organizují různá modlitební setkání a bohoslužby a někdy v té době taky vzniká text k Amazing Grace. Poprvé pravděpodobně zazněl na novoroční modlitební 1. ledna 1773. A schválně si zkuste  ta slova přečíst teď, když něco o jejich autorovi víte. Tady jsou:

Amazing grace! How sweet the sound
That saved a wretch like me!
I once was lost, but now am found;
Was blind, but now I see.

’Twas grace that taught my heart to fear,
And grace my fears relieved;
How precious did that grace appear
The hour I first believed.

Through many dangers, toils, and snares,
I have already come;
’Tis grace hath brought me safe thus far,
And grace will lead me home.

The Lord has promised good to me,
His Word my hope secures;
He will my Shield and Portion be,
As long as life endures.

Yea, when this flesh and heart shall fail,
And mortal life shall cease,
I shall possess, within the veil,
A life of joy and peace.

The earth shall soon dissolve like snow,
The sun forbear to shine;
But God, who called me here below,
Will be forever mine.

Na jakou melodii se tehdy ta slova zpívala, to nevíme.  Žalmy ostatně mívají nápěvů mnoho, jen je potřeba dodržet rytmus textu - metrum. Že si to neumíte představit? Tak si poslechněte verzi Tima Eriksena: