Nejen o české stopě v dějinách spirituálu

Po zrušení otroctví 18. prosince 1865 se najednou ocitlo na svobodě 4000 000 otroků. O happyendu se ale určitě mluvit nedalo, protože čerstvě svobodní otroci byli zcela nemajetní a neměli na jídlo, na oblečení, ani kde bydlet. Ačkoli měli od roku 1868 americké občanství a od roku 1870 i  právo volit, jejich situace byla velmi nesnadná. S nalezením práce a bydlení svobodným otrokům pomáhal Ůřad pro osvobozené otroky (Freedmen’s Bureau), který stál mimo jiné u zrodu zhruba tisíce černošských škol. Z těchto škol je pro naše vypravování důležitá především Fiskova univerzita v Nashvillu. Škola vznikla v roce 1866 v bývalých kasárnách unijní armády pod názvem Fisk Free Colored School  a její provoz financovala Americká misijní asociace. Finanční prostředky na provoz však byly velice omezené a tak už v roce 1871 měla škola velké dluhy. Pokladník školy a zároveň profesor hudby George L. White založil tedy devítičlenný školní sbor, který zpíval především staré spirituály. Právě tento sbor se vydal na 6. října 1871 na turné, které mělo za cíl vydělat peníze na provoz školy. Profesor White ho pojmenoval  Fisk Jubilee Singers.  Jubilee odkazuje na starý izraelský zvyk vždy v jubilejním sedmém roce propouštět otroky. Název to byl tedy velmi symbolický.

Počátky působení sboru byly velice nesnadné a turné bylo úspěšné až v okamžiku, kdy se přesunulo na severovýchod USA, na americkém jihu se projekt s pochopením moc nesetkal. Mnohem úspěšnější však byla výprava sboru do Evropy v roce 1873, kdy vystupovali i před britskou královnou Victorií a ministerským předsedou  Williamem Gladstonem. Finanční úspěch tohoto projektu vedl k tomu, že vedení školy plánovalo další a další náročná turné ve prospěch univerzity, ale podmínky byly pro zpěváky opravdu krušné. Často se třeba stávalo, že je nechtěl ubytovat žádný hotel. Není tedy divu, že se sbor se nakonec v roce 1878 rozpadl. O rok později však došlo k obnovení jeho činnosti s jinými členy a Fisk Jubilee Singers zpívají dodnes. A ačkoli první odborné pojednání o černošských spirituálech přinesl už v červnu 1867 Atlantic Monthly a přečíst si ho můžete tady, byli to právě Fisk Jubilee Singers, kteří výrazným způsobem přispěli k tomu, že se spirituály etablovaly jako žánr a dostaly se na koncertní pódia. Poslechněte si jejich nejstarší dochovanou nahrávku, která pochází z roku 1909. Takhle nějak ten sbor zněl nejspíš tehdy na začátku a takhle nějak ho mohl slyšet třeba i Antonín Dvořák, který v letech 1892 - 1895 půaobil na konzervatoři v New Yorku na pozvání ředitelky školy, paní Jeannette Thurber.

Dvořáka černošská hudba fascinovala a s mnoha černochy se i spřátelil. Mezi takové černošské přátele patřil například i zpěvák Harry T. Burleigh, který se věnoval právě spirituálům a Dvořáka s nimi seznámil. O Dvořákově obdivu vůči spirituálu svědčí i to, co o těchto písních napsal v článku The Real Value of Negro Melodies. Dočteme se tam toto:  "....Jsem přesvědčen, že budoucí hudba této země, musí býti vytvořena na podkladě písní, jež se nazývají černošskými melodiemi, které se musí stát základem vážné a původní školy skladatelské, jež má být v Americe založena. V černošských písních amerických nalezl jsem vše, čeho je třeba k velké, ušlechtilé škole hudební: jsou vřelé, jemné, vášnivé, zádumčivé, vznešené a smělé – jest v nich vše, čeho si přejete. Je to hudba, která se hodí pro jakékoliv rozpoložení či příležitost." (Citát převzatý odsud)

Motivy spirituálů sloužily Dvořákovi jako inspirace, když komponoval Novosvětskou symfonii.  Právě z té také pochází melodie, kterou s textem Dvořákova žáka Williama Armse Fishera "Going Home" a v jeho úpravě dodnes mnozí Američané považují za původní spirituál.Více si o tom příběhu můžete přečíst tady.  A tu píseň si poslechněte.

Sledovat cestu černošských spirituálů z plantáží až na koncertní podia je fascinující. Je ale dobré vědět, že zdaleka ne všichni černoši byli nadšení ze starých písní, které jim bolestně připomínaly dobu otroctví. A koncem 19. století navíc v Americe probíhá další probuzení. Na jednom evangelizačním shromáždění se potkali v roce 1870 kazatel D. L. Moody a zpěvák Ira Sankey, který je autorem mnoha melodií ke starším textům různých žalmů. Ti dva se spojili. Moody gospel kázal, Sankey ho zpíval. Poslechněte si historickou nahrávku jedné takové písničky (z roku 1989.

A je to. Scéna pro nový žánr - gospel - je připravená. Ale o tom, co to znamenalo a jak se to stalo, si povíme zase příště. Těšte se.