Hurá do Plzně!

Začátkem roku 2001 v České republice povědomí o tom, co to gospel je, prakticky neexistovalo.  Kudy jsem chodila, tudy jsem vysvětlovala a přesvědčovala, že takový workshop bude moc prima, že se stihneme všechny písničky určitě naučit, i když je na to jenom víkend,  že se není čeho bát a tak vůbec.
Založila jsem účet v bance s minimálním možným zůstatkem tisíc korun a usoudila, že aby lidi vůbec na workshop s neznámým dirigentem z podivné malé země jménem Dánsko přišli, musí být akce extrémně levná.  Jak přesně jsem došla k částce 170 korun za osobu, to už si nepamatuju, prostě mi přišlo, že by to tak nějak mohlo být, aby byl workshop úplně pro každého.  Zbylé náklady jsem zaplatila sama, neb jsem měla takovou tu pojistku, co vám ji vyplatí při dosažení 18 let. To pojištění mi založil dědeček, když jsem se narodila, abych nebyla, až vyrostu, úplně bez prostředků. 
 
Dala jsem několik inzerátů do různých křesťanských časopisů, protože jsem měla pocit, že věřící lidi by asi gospel mohl zajímat spíš než ateisty a čekala jsem na přihlášky. Z určitého důvodu, kterému dnes už nerozumím, jsem zvýhodnila platbu složenkou - byl to počin vskutku pozoruhodný a ocenila ho hlavně naše pošťačka, která  mi chuděra nosila všechny ty stosedmdesátikoruny. První Gospel Workshop v Čechách tak velmi přispěl k její kondici, neboť u nás byla během dvou měsíců asi tak čtyřicetkrát.

S praktickými přípravami tehdy velmi pomáhali přátelé z Plzně, především Petra Tišerová a Karel Řežábek a taky paní farářka Ivana Procházková.  Díky ní  jsme prostory na celý workshop měli od metodistů k dispozici zadarmo a lektoři bydleli přímo na faře, což byla významná pomoc! 

Hans Christian přijel sám autem.  Na letenku jsme neměli, byla to doba, kdy taková letenka do Dánska uměla stát klidně  až patnáct tisíc, což bylo tehdy ještě opravdu hodně, odpovídalo to průměrné měsíční mzdě toho roku.  Hansovi nebylo vůbec dobře, trápila ho nějaká viróza a celý den před workshopem prospal. Vybrané peníze stačily jen na náklady na benzín  a jeden nocleh v penzionu v Plasské ulici v Praze. Byl to ten nejobyčejnější pokoj, jaký jste si uměli představit, ale byl čistý, byl tam klid a dalo se tam docela dobře spát. O den později přicestoval z Dánska autobusem ještě Hansův kamarád Rune Herholdt se ženou Karin, to abychom měli při ruce někoho dalšího, kdo už někdy gospel zpíval a podezírám Hanse, že prostě nechtěl být na tu hordu cizinců úplně sám. :-)Byl první jarní den.  Čtvrtek 21. března.  Odjeli jsme s Hansem Christianem do Plzně a tam ten večer začal příběh gospelu v Čechách. V metodistickém kostele na Bolevecké návsi sedělo 63 zpěváků z různých koutů republiky, kteří absolutně netušili, co je čeká. Ten večer se ještě nedělo nic zvláštního, začínali jsme zlehka koncertem křesťanské kapely David, se kterou jsem tehdy zpívala.  Všichni sboristi  se sháněli po notách a všichni se tvářili  vyděšeně, když jsem jim oznamovala jednomu po druhém a pak všem dohromady,, že noty rozhodně nedostanou, protože by pak nedávali pozor na dirigenta a to by byla škoda.

Zkoušet jsme začínali v pátek ráno - workshop jsme sice s Hansem Christianem chtěli udělat původně jen třídenní, ale nakonec mě moji "zkušenější" přátelé přesvědčili, že za tři dny se to určitě stihnout nedá. Z toho je jen vidět, jak nová věc to tehdy byla. A já, abych neodradila lidi definitivně, jsem souhlasila, že tedy uděláme workshop delší,aby se to určitě stihlo. 

Pamatuju se, jak zvláštní pocit to byl  vidět před začátkem první zkoušky v pátek ráno všechny ty lidi. "Jsou tu kvůli tomu, co jsem já prožila", říkala jsem si a měla jsem z toho husí kůži. Metodistický kostel v Plzni - Bolevci má vysoký dřevěný strop a sbor jen s pianem zněl báječně prakticky od začátku.  

Přesto to bylo pro všechny tak nové a nezvyklé, že někteří úplně nevěděli, co si s tím mají počít. V pátek večer za mnou přišla maličká skupinka věřících účastníků, kteří se tvářili vážně. "Víš, sestro, je to moc fajn, ale máme jednu výtku. Je pátek večer a ještě ani jednou jsme se nemodlili. Jak je to možné?" Koukala jsem na ně naprosto nechápavě. Jak je to možné? Nerozuměla jsem tomu.  Jak může někdo zpívat takové texty, co jsme měli na prvním workshopu, a nemodlit se u toho?  Copak ty písničky samotné nejsou modlitby? Pokusila jsem se něžně vysvětlit, že se modlíme úplně celou dobu, co zpíváme. ale asi jsem úplně nepřesvědčila. Na workshopu byla tehdy i přednáška o gospelu, kdy se nám Hans Christian pokoušel povědět něco o historii - abychom si odpočinuli od zpívání a on od piana.... celý workshop tehdy táhnul víceméně sám, protože mladičký Rune Herholdt byl tehdy v Plzni "jen" sólista. 

Během workshopu měl taky Hans Christian narozeniny - a tak jsem se domluvila s Runem, aby přivezl do Plzně dánské vlaječky, bez kterých se žádná pořádná dánská narozeninová oslava neobejde. Hans od nás dostal dort i s vlaječkami. Myslím, že na tyhle svoje narozeniny Hans Christian nikdy nezapomene.... a my taky ne. 

Další dobrodružství zažívali muzikanti. Na prvním workshopu vůbec jsme totiž měli kapelu, která gospel nikdy v životě nehrála  a vlastně ho pánové asi ani nikdy pořádně neposlouchali. Věnovali se hlavně hraní tzv. chval, což jsou křesťanské písničky, které jsou, pokud jde o akordy, o poznání jednodušší než gospel. Celý workshop milí muzikanti cvičili, až se z nich kouřilo,  někteří i po nocích,  ale stejně se do neděle všechny písničky všichni naučit nestačili. Na koncertě proto některé skladby doprovodil na klavír Hans Christian sám. Navzdory mnoha nedokonalostem měl koncert v neděli odpoledne ohromný úspěch a nikomu se nic nestalo, ačkoli jsme neměli žádné stupínky pro sbor a část sboristů tak stála na stupních zcela improvizovaných, totiž na obyčejných židlích, ale vzali to statečně! Dlužno dodat, že úplně stejně to v té době ještě chodilo i v Dánsku. Podívejte se na některé velmi archívní fotografie, původně zcela nedigitální. Na workshopu tehdy byla Zuzka Petlanová, kterou jsme inspirovali k založení sboru v Brně a taky Michal Beránek, dirigent schóly salesiánského kostela sv. Martina a Prokopa v Plzni Lobzích, tedy sboru, který dnes funguje pod názvem Touch of Gospel. Pokud nás znáte, najdete nás všechny tři na fotce vlevo?  :-)