Co teď?

Ačkoli jsem si během organizace workshopu myslela, že gospel není nic, čemu bych se měla věnovat dlouhodobě, situace mě donutila. Lidé, kteří se workshopu účastnili, se sháněli po nějakém pokračování. Právem se domnívali, že když jsem řekla A, mělo by zaznít i B. Proto jsem se, donucena okolnostmi, pustila do organizace workshopu ve formátu, který by byl na praktické ošetření přístupnější. Gospel Saturday byl workshop, který byl jednodenní, jak z názvu vyplývá, konal se v sobotu a s výjimkou prvního a druhého býval zakončen gospelovou bohoslužbou.

Podoba téhle bohoslužby byla inspirovaná tím, jak podobná věc vypadala v Dánsku. Většinu času zabraly písničky, kázání bylo jen kratinké a pojaté tak, aby ho pochopili i lidé, kteří s křesťanstvím nemají nic společného. To bylo ale až později. První Gospel Saturday se konala koncem května 2002 v prostorách pražského Křesťanského společenství v Praze na Kotlasce a bylo to poprvé a zatím taky naposledy, co jsem dirigovala nějaký sbor. Bylo nás malinko, ale to nadšení bylo nepřehlédnutelné. První Gospel Saturday neměla skoro žádný plán... chtěli jsme si prostě jen připomenout písničky z workshopu a do Prahy tehdy přijeli i lidé z Plzně. Michal Beránek, který tou dobou už na rozdíl ode mě měl nějaké dirigentské zkušenosti, celou dobu Saturday tiše trpěl, ale neříkal nic škaredého. Naopak - pomohl celou tu bandu usměrnit a během jedné z pauz jsme se taky domluviili, že se někdy, až se mu to bude hodit, zastaví na návštěvě. 

Což učinil. Jednoho dne někdo nečekaně zazvonil u nás doma. Byl to Michal, který pronesl "tak jsem tady" a já jsem se, že bylo lehce po poledni, zeptala, jestli by si náhdou nedal oběd, že nám něco zbylo. A on, že prý ano. Dostal oběd, kafe, štrůdl a pak jsme si několik hodin povídali o gospelu a o tom, co bychom mohli a nemohli společně dělat. Fotografie oběda se bohužel nedochovala - kdybychom byli tušili, jak důležité je to, co se právě odehrává, dokumentovali bychom tehdejší události podrobněji.  Pokud se pamatuji, bylo to nějaké maso s omáčkou a knedlíkem. Možná svíčková? Už netuším. V každém případě to byl začátek přátelství, které trvá dodnes a je pro nás pro oba velice důležité. 

Na podzim, konkrétně 5. 10. 2002,  jsme Gospel Saturday uspořádali podruhé -  v Hudební škole hlavního města Prahy na Komenského náměstí, za drobné vstupné na pokrytí nákladů, spojených s nájmem a 17. 10. jsme dostali vyrozumění o tom, že bylo registrováno občanské sdružení Gospel Train. Zakládající členy mělo sdružení tři. Mě, Jirku Bíbu z Prahy (chodili jsme spolu do kostela) a Michala Beránka z Plzně.  A bylo načase: potřebovali jsme se totiž pustit do organizace 2. ročníku Gospel Workshopu v Brně. Ještě předtím ale některé z nás čekalo utužení kolektivu. Poslední víkend v říjnu 2002 jsme se vydali na výlet do dánského Århusu na Gospel Festival - akci, kterou pořádal náš kamarád Hans Christian. Ale o tom, jaké to bylo a jak do dějin gospelu může zasáhnout něco tak prozaického jako je alternátor, tak o tom zase příště.