Brno

Dnes se vrátíme ve vypravování o gospelové historii zpátky na začátek - konkrétně na začátek roku 2003. Tou dobou jsme začínali zcela reálně a regulérně pracovat na dalším ročníku Gospel Workshopu, přičemž jsme coby místo jeho konání zvolili Brno. Na samém začátku roku mě ovšem čekala opravdová výzva... dopisovala jsem jako o život veledílo o samohláskách a čekaly mě státnice z dánštiny a těch několik týdnů bylo pro mě (především fyzicky) velice náročných. Na nordistice se totiž tehdy státnicovalo tak, že se nejdřív psala mnohahodinová klauzurní práce, pak jste obhajovali diplomku a nakonec přišly vlastní státnice. No a ta písemka, to bylo něco, co mě upřímně děsilo, protože díky určitému fyzickému omezení píšu dost pomalu.  To reálně znamenalo, že jsem oproti svým spolužákům, kteří měli dost času na to, aby tu esej sepsali a přepsali, byla v určité nevýhodě. Se svým tempem psaní jsem ten životně důležitý spis musela psát rovnou načisto. Jediné zvýhodnění, kterého se mi tehdy dostalo, byla možnost, zatelefonovat si už během víkendu, jak to vlastně dopadlo, abych případně nešla zbytečně na tu obhajobu, kdyby ta písemka nevyšla. :-).Na podobný přístup jsem byla zvyklá. To, aby mi kvůli handicapu někdo někde poskytoval výhody, moji rodiče učitelům spíš zakazovali, abych na takové věci nespoléhala.  Zažít si to ale u státnic, kdy opravdu o něco šlo, bylo psychicky dost náročné a když to všechno konečně bylo za mnou, dopadla na mě veliká únava i fyzická. 

Do dubnového termínu workshopu zbývaly necelé tři měsíce a mně se nechtělo kromě spánku dělat vůbec nic. Kdybych tehdy kolem sebe neměla přátele, kteří mi pomohli to celé dotáhnout do konce, asi bych to byla vzdala.  Naštěstí mě ale tehdy nemálo podržel jak Michal Beránek, tak Jirka Bíba, který si vzal na starost spoustu praktických věcí kolem produkce koncertu, navrhnul jednoduchý plakát a postaral se o jeho tisk, abych se já mohla věnovat komunikaci ze zájemci o workshop a s dirigenty. Přímo na místě se do věci zapojila Lenka Malinová z brněnské Apoštolské církve, která domluvila půjčení sálu na zkoušky, obědy pro účastníky a taky to, aby měli kde bydlet ti, kdož bydlet potřebovali.  Koncert jsme tehdy měli v klubu Babylon, který nám jeho majitel tehdy půjčil s tím, že využijeme a zaplatíme využití místní zvukové aparatury. S tímto faktem se pak pojí velmi veselá historka. Coby Pražáci jsme pochopitelně neměli ponětí o tom, že v klubu Babylon nejsou k dispozici žádné židle a tento fakt vyšel najevo až těsně před workshopem. Možnost sezení pro diváky jsem ovšem moc chtěla, neb z určitých důvodů přirozeně soucítím s lidmi, kteří  nemůžou dvě až tři hodiny v kuse stát.

Kdo nám v Brně půjčí několik set židlí, nebylo ovšem vůbec jasné. Z kostela, kde jsme zkoušeli, to nešlo. Nakonec se po mnoha meziměstských hovorech z Prahy do Brna a e-mailech, které odesílal ze školy Jirka, protože já už jsem školu dodělala a doma jsem měla připojení jen drahé přes telefonní linku, nad námi slitovali křesťané ze Slova života a milé židle do Babylonu převážela dodávka Armády Spásy. Ten rok jsme také už měli jinačí muzikanty a to opět především díky Bebemu, který se tehdy učil hrát na baskytaru u Marka Haruštiaka. Ten se znal a hrál s Jirkou Nedomou, vynikajícím klavíristou, který dnes působí v USA. Těm jsme tehdy nabídli, jestli by si nechtěli s námi zahrát a band jsme doplnili o kytaristu Ondru Malinu a bubeníka Libora Orla. Ani pro tuhle kapelu nebylo myslím úplně snadné se s gospelem vypořádat, protože tehdy tu muziku ještě tady skoro nikdo neposlouchal ani na konzervatoři, ale přesto to znělo už na zkouškách před workshopem moc dobře a tak jsme se rozhodli, že pořídíme živou nahrávku koncertu. Na starost ji dostal zvukař Tomáš (Ježek) Kučera, který v té době hrál se sborem Touch of Gospel na bicí a působil jako zvukař v plzeňské firmě M-Audio, kde se milé CD také míchalo. Několik kousků mi doma dodnes zůstalo a - světe div se, pořád ještě hrají. CD jsme nakonec křtili v záři na koncertě Krakow Gospel Choir, ale to je zase jiná historie a tu vám povím někdy příště. 

Brněnský workshop byl první, na kterém se objevila gospel bohoslužba se sborem Touch of Gospel.

Workshop měl v roce 2003 stále jen jednoho lektora - Hanse Christiana Jochimsena, se kterým přiletěla do Čech i Nellie Ettison, sólistka z Opstand Gospel Choir, které po závěrečném koncertě v Babyloně neřekl nikdo jinak než Červená Karkulka.  :-) 

Možná se ptáte, jestli se už tehdy zapojovali lidé ze sboru Brno Gospel Choir, který pomaloučku vznikal v Brně pod vedením Zuzky Petlanové. Odpověď je, že ne. Ne snad, že bychom  nechtěli my nebo oni... ale se Zuzkou jsme se ještě moc neznali a na organizaci čehokoli ve městě, kde není člověk doma, myslím potřebuje tým místních lidí, které zná opravdu dobře. Proto nás to, upřímně řečeno, nikoho ani  nenapadlo. Zuzku jsme nicméně v jejím úsilí jeli do Brna s Touch of Gospel podpořit a byl to právě koncert Touch of Gospel v Brně, který oslovil Marka Rakovského tolik, že se rozhodl, že gospelový sbor by měla mít i Břeclav.

A protože jak Zuzka, tak Marek slíbili, že svou část příběhu odvyprávějí do blogu taky, můžete se těšit na ty příběhy i jejich očima.